☼ Osvěžená v lomu

Více na facebooku.

Ve čtvrtek 16.7 jsem se vydala na focení do Brna. Cesta tam byla naprosto šílená, bylo strašné vedro, venku 40°C a v autobuse tak 50°C, plno lidí, vzduch se ani nehnul a ještě k tomu zastavoval autobus v každé dědince, dědině nebo jen tak někde u pole na zastávce a proto jsme jeli asi o 40minut déle. Ten čas by se dal vydržet, cestování mi nevadí, ale zrovna v ten den! Každá minuta trvala jako hodina a já jsem myslela, že na nejbližší zastávce vystoupím a pojedu zpátky domů.

Než jsem do Brna dojela, byla jsem durch. Tak a teď rychle z autobusového nádraží na zastávku, ze které mi jede emhádéčko, někam na kraj Brna. Samozřejmě jsem asi 15minut čekala na špatné zastávce - a k tomu na slunci. Fuuha! Moje líčení, které jsem si po dlouhé době musela vytvořit sama a které přežilo cestu saunou na kolečkách, se pomalu ale jistě roztékalo a já se rozpouštěla s ním. Když jsem se zeptala kolemjdoucích, kudy a kam se vlastně dostanu, nasedla jsem pro změnu do dalšího velice svěžího autobusu. Pak jsem ještě jednou přestoupila a konečně jsem byla tam, kde mám být a na čerstvém vzduchu a u Lidlu, takže jsem si mohla koupit vodu.

Za chvilku pro mě přijela fotografka Míša Vaculíková a jely jsme na místo. Namířeno jsme měly do lomu - tato myšlenka, že se bude fotit ve vodě mě držela nad vodou (hehe ve vodě nad vodou) celý den, nemohla jsem se dočkat, až se smočím.

Konečně jsme dojely! Ale, ono se nešlo hned fotit do vody, ale mezi rákosí, do kterého vedla cestička jako do peklíčka. Mezi kamením, mezi nudisty, do kopce, z kopce, zase mezi nudisty, písčitý kluzký terén, v ruce tašky a jak říkal kolemjdoucí, kousek rovně a bude tam taková špica, ta je trochu prudší, tak opatrně. No ta špica byla vážně špica. Byl to prudký kopec (kopeček) dolů a strašně to na tom písku klouzalo. Míša to zvládla na jedničku, ale já myslela, že to nesejdu (ony ty žabky taky moc nepomohly), nejlepší by to tak bylo sjet po zadku. Tak po 7 minutách jsem to po čtyřech nějak (na dvojku) sjela a šly jsme dál. Špica mi dala zabrat a teklo ze mě jako z konve.

Rychle se převléct, přepudrovat a jdeme na to. Byla to celkem rychlovka a já se už nemohla dočkat, až si lehnu do vody. To horko bylo fakt šílené a navíc se na mě lepilo a přisávalo snad všechno, co zrovna poletovalo nebo bzučelo kolem.

Konečně už přišel ten dlouho očekávaný okamžik a já jsem mohla jít do vody, sice slunce už zalezlo a voda byla teplá, ale i tak to bodlo. Nezapomenu na pohledy NaAdamů kolem nás. Bylo to vtipný. Vtipné taky bylo, když mi Míša řekla, ať zkusím udělat svůdný pohled. Zkusila jsem to a následně se zeptala: "Bylo to svůdný?", kolem šel nějaký pán a říká: "Ani ne." Začala jsem se smát :D. Méně vtipných bylo následujících 10minut, kdy jsi k nám dřepl a snažil se nám dát cenné rady, jak a co, a že on jako vášnivý odběratel Maximu to ví, a to a tamto. Že bych v té vodě mohla držet třeba starou dýmku z doby napoleonské. Dobrý byl i jeden free kluk, který po dokouření jedné nejmenované byliny stál ve vodě a boxoval mouchy, zatímco jsme za ním fotily, prý: "Buch! A tu máš! Já vás dostanu! Buch, buch!"

No zážitků z tohoto focení mám dost, proto to taky stálo za to. Jinak lom byl vážně moc krásný, přišlo mi, že snad nejsem ani v České republice. Musím na focení brát i svůj foťák, ať můžu všechny ty místa a zážitky pořádně dokumentovat.

Chci moc poděkovat fotografce Míši, že se mnou podnikla toto focení a že jsme si užily parádní den :))

PS: Zpět jsem jela mokrá autobusem, který měl klimatizaci a to jsem pro změnu mrzla :D