🚈 Výlet do Prahy aneb Apríl jak vyšitej

Na Apríla jsem se vydala (konečně) fotit i do Prahy. Na výlet jsem se strašně těšila, protože jsem takhle dlouho nikde nebyla a hlavně dlouho jsem nebyla v Praze, naposledy před dvěma lety na koncertě Avenged Sevenfold a Limp Bizkit, ale to jsme nějak po městě netrajdali. Pro cestu jsem zvolila vlaka Leoša, protože byl nejlevnější a slyšela jsem na něj samou chválu. Cesta trvala něco málo přes dvě hodinky a celkem rychle utekla. Naproti mě seděl veselý učitelský páreček, kterému na cestu nechyběla svačina, brambůrky, noviny a ani tmavě fialový alkohol v petlahvi a umělohmotné baňky. Vedle přes uličku seděla rodinka s dvěma malými dětmi. Maminka odešla a když se vrátila, malá holčička se zeptala: "Mami kde jsi byla?", "Na záchodě.", "A kakalas nebo čůralas?", v tu chvilku jsme se všichni začali smát, protože tento smrtelně důležitý dotaz byl řečen pěkně do ticha. Smích vážně nešel udržet.

Po dalších pár baňkách a kilometrech, vyluštěných sudoku a křížovek si učitel objednal pivo a mně přišla v Kolíně zpráva, že se focení ruší. Ty brďo really? Co teď? Ještě že existuje ten facebook a mohla jsem vymyslet náhradní plán, takže jsem narychlo zkusila sehnat jiného fotografa, pár se mi jich ozvalo, ale než jsem to na mém posek mobilu všechno prohlídla, byla půlhodina pryč a já seděla na nádraží na patníku a jedla nachystanou svačinu. Ozvala se mi i kolegyně modelka, že zrovna jede taky do Prahy a že bych mohla jít fotit místo ní, že má dvě focení a jedno nestíhá, obvolala to, ale bohužel to nevyšlo kvůli mé výšce (asi jen výmluva, protože se mi zdálo, že kolegyně modelka je ještě o malinko menší 😁), tak jsme aspoň daly modelkovské cigáro a rozešly se každá svým směrem a mě napadlo, jestli si ze mě fotografka nedělá /pardon/ p*del, když je ten apríl, ale už neodepisovala a byla by to fakt blbá sranda.

Nakonec mě zachránila kamarádka (bývalá spolužačka ze střední školy), se kterou jsme se dlouho neviděly, že jede náhodou taky do Prahy (za druhou spolužačkou ze střední školy), tak že zajdeme na kafe všechny tři. Protože měla přijet později jak já, počkala jsem ji na Václaváku u koně, kde jsem se na jediné suché lavičce (předtím pršelo) seznámila se šedesátníkem v plné síle ze Slovenska, se kterým jsme si povídali, kde všude byl a konečně jsem měla komu říct své pocity, ze zbytečné cesty do Prahy (obejmete mě?). Kamarádka přišla, posilnila se v KFC a šly jsme do Starbucksu, kde jsme se měly sejít s tou další kamarádkou. Všechno jsme u lattéčka probraly, zavzpomínaly a hlavně zjistily takové ty ženské drby žejo. Čas hrozně rychle utekl a já jsem na poslední chvilku sháněla zpáteční jízdenku do Olomouce, sehnala jsem taktak, vlaky plné. No a teď už sedím ve vlaku a fičím si to domů, valím RegioJetem a ten je taky parádní!

Nakonec jsem si den užila a hlavně jsem ráda, že jsem holky a Prahu viděla, je třeba to brát pozitivně (ikdyž kdybych náhradní plán nebyl, tak tak pozitivní nejsem 😁). Holkám moc děkuju, že mě zachránily a taky všem, co mě chtěli zachránit na facebooku.

A na závěr foto, já jsem ten lulin uprostřed kdyby náhodou :))



Co váš Apríl? :))